Aukštaitský národní park

Aukštaitský národní park

Aukštaitský národní park je nejstarším a nejoblíbenějším litevským přírodním pokladem. Na ploše 400 km2 se rozkládá nedotčený zelený ráj plný hlubokých lesů a modrých jezer, který dodává této v minulosti pohanské zemi neobyčejné kouzlo.

Aukštaitský národní park, který byl vyhlášen v roce 1974, najdeme na východě země, kde se nachází ty nejatraktivnější scenérie Pobaltí. Krajinu národního parku je situována v nadmořské výšce okolo 150 metrů a v minulosti byla vymodelována ledovcem. Asi 70 % parku je porostlých borovicemi, jedlemi a listnatými lesy, které jsou domovem pro losy, srnčí zvěř a divočáky.

Za nejkrásnější úsek parku je považována Aukštaitija, což litevsky znamená „vysočina“. Právě zde se nachází spleť celkem 126 jezer, z nichž nejhlubší má hloubku 60, 5 metru a nachází se na severním okraji parku. Nejlépe si pohled na jezera vychutnáte z vrcholků okolních kopců, které dosahují výšky maximálně 200 metrů nad mořem. Vypravit se můžete na 155 metrů vysoký Ledakalnis – Ledový vrch, kam vede krátká stezka. Z něj je pak možné si prohlédnout šest nebo sedm zdejších jezer. Jedním z nejkrásnějších jezer v parku je však Baluosas zaujímající plochu 442 hektarů, a které je ze všech stran obklopeno lesy. Jezero je zajímavé tím, že se na něm nachází sedm ostrovů, z nichž na jednom se vytvořilo další jezírko.

Aukštaitský národní park se stal útočištěm pro 194 druhů ptáků a 60 druhů dalších zvířat. Vyskytují se zde například vzácní skalní a mořští orli. Do některých přírodních rezervací v parku není povolen vstup turistům, zájemci se tam mohou vypravit pouze v doprovodu průvodce. Jde například o rezervaci Trainiskis s jezery Baltys a Gruodiskes, nebo les Ažvinčiai, který je domovem mnoha 150 až 200 let starých borovic. Oblast jezer je turisticky velmi vyhledávaná zejména milovníky kanoistiky a táboření, ale pěší turisté si oblíbili zdejší početné turistické značené stezky. V některých oblastech parku byl povolen sběr hub a lesních plodů

Autor: Yves Bernicot

Na území parku je rozeseto na sto osad, z nichž některé pocházejí až z 18. století. Pět z nich – Šuminai, Salos II, Vaišnoriškes, Varniškés II a Strazdai byly dokonce vyhlášeny za chráněná národopisná střediska. Vesnička Ginučiai se může pochlubit vodním mlýnem z 19. století, obec Stripeikiai zase Muzeem starověkého včelařství. V parku se nachází několik starých obranných valů, jako je například Taurapilio na jižním břehu jezera Tauragnas. Velkou atrakcí parku jsou také přitažlivé dřevěné stavby kostela a zvonice z roku 1750, které jsou dokonce zobrazeny na 1 LTL bankovkách. Další zajímavostí je stezka lemovaná dřevěnými sochami vedoucí okolo jezera Lusiai, která je ukázkou typického lidového folkloru. Informační centrum parku se nachází v Paluše.

Veškerou idylku národního parku kazí nedaleká jaderná elektrárna Ignalina, v sousedství přírodních krás tak sídlí jedno z nejnebezpečnějších nukleárních zařízená na světě. Nechvalně proslulá elektrárna je již po mnoho let předmětem mnoha národních i mezinárodních sporů.

- jap -

Předchozí článek z Litvy:
Druskininkai
Vilnius - město kostelů
Kurská kosa

Článek byl zobrazen 7 355 krát.