Kurská kosa

Kurská kosa

Mezi Ruskem a Litvou se nachází poloostrov Kurská kosa, na kterém najdeme jedinečný národní park s písečnými dunami. Tento písečný most dlouhý 180 km je v Rusku nazýván Kuršskaja kosa a v Litvě Kuršių nerija. Kurská kosa je také zajímavým geomorfologickým útvarem ležícím na pobřeží Baltského moře.

Místní lidé zde již po staletí uchovávají klasické zvyky a tradice. Původními obyvateli této oblasti byli Kurové, kteří jsou jedním z vymizelých západobaltských etnik. Poloostrov se dnes stal vyhledávanou turistickou lokalitou a prázdninovým letoviskem, kde se nachází jedno z největších nalezišť jantaru na světě.

Poloostrov pokrývá množství borových lesů a písečných přesypů, díky kterým bývá někdy označována jako Baltská Sahara. Jedinečný charakter krajiny vynesl Kurské kose zápis do Seznamu světového dědictví UNESCO. Většina litevské části kosy je národním parkem  o rozloze 265 km2, z toho ještě 125 km2 ochraňuje život v Baltském moři a 42km2 v zálivu. První kroky k ochraně tohoto území byly podniknuty v roce 1960, kdy se Kurská kosa stala přírodní rezervací.

Obyvatelé se dlouhou dobu snažili zastavit pohyb písečných přesypů, ale než zde vysázeli borovice, trávu a tymián, pohřbil jim písek asi 14 vesnic, které byly okolo. Tyto rostliny zpevnily místní písek a také zpomalily vítr, který ho přenášel. Kdysi na tomto místě byl dokonce hustý listnatý les s duby, lípami, břízami a jilmy. Ten se však ve 13. století stal trnem v oku členům řádů německých rytířů, kteří ho kompletně vykáceli, čímž nevědomky odstartovali nezadržitelnou erozi písečného pásu, který odděluje Kurský záliv od Baltského moře.

Díky pravidelným vichřicím, které odvanou velké množství písku do zálivu, se duny každoročně zmenšují skoro o metr. Nejvýrazněji je to poznat u Parnidžio Kopa, Velké duny u Nidy. Pásmo těchto písečných přesypů se rozkládá na jih od vesničky Nida a v délce 7 km se táhne až k ruské hranici.  Zdejší duny jsou známé tím, že dosahují až 50 metrových výšek. Například z Velké duny je krásný výhled na zelené lesy, modrý záliv v kombinaci s bílým pískem. Velká duna se svou výškou 52 metrů patří mezi nejvyšší pohyblivé duny v Evropě. V okolí městečka Juodkranté se zachovaly ještě pyramidové duny, které jsou jedinečné svým tvarem. Dříve se rozprostíraly na mnoha místech Kurské kosy. Ze 40 metrů vysokého  Ovčího vrchu je nádherný pohled na kosu, záliv a Baltské moře.

V některých oblastech se do dnešních dní dochovaly zbytky původního lesního porostu, kde některé stromy, zejména borovice a duby, mají kolem 200 let. Obyvateli houštin pralesa jsou  hlavně hranostajové a losi, hnízdí zde také orli mořští.

Vznik poloostrova se datuje do doby, kdy došlo k ústupu posledních ledovců doby ledové, tj. před asi 13 tisíci lety. Písek byl přesouván za pomoci hlubinného podmořského proudění. Část písku zůstala ale zadržena na vyvýšeninách na mořském dně. Před 5000 let se pak v Baltském moři začaly objevovat na hladině první písečné vrcholy. To byl základ písečné duny, která se neustále zvětšovala až se nakonec stala pevninským výběžkem, který se neustále pomalu přesunuje na východ. Tento posun jde nejlépe rozeznat z vrcholku duny Vecekrugas u Pervalky. Tato 67 metrů vysoká vyvýšenina, která je porostlá borovicí horskou je největším písečným přesypem národního parku.

Kurská kosa měří ve svém nejširším místě pouze 4 kilometry a na jihozápadě je zúžená na pouhých 500 metrů. Západní pobřeží je lemováno nádhernou nepřerušovanou baltskou pláží dlouhou téměř 100 km a širokou až 50 metrů. Právě zde se nachází cenné naleziště jantaru, zkamenělé pryskyřice ze stromů, které jsou zde zasypány již mnoho let. Na některých místech této pláže rostou vzácné rostliny jako je trpasličí len nebo vikev malá. Písečné přesypy jsou porostlé a zpevněné borovicovými a březovými lesy. Pohyblivé duny dnes dosahují až do Morskoje. Zajímavá je také  historie zdejších rybářských vesnic. Známým letním letoviskem a také hlavním městem litevské části poloostrova je Nida, která je nejstarším sídlem na Kurské kose. Navštívit zde můžete například dům Thamase Manna či muzeum jantaru.

Do chráněné krajinné oblasti lze vstoupit pouze s platným neformálním povolením. Nejvhodnější dobou k návštěvě Kurské kosy je období od května do září. V červenci se průměrné teploty pohybují kolem 17°C a v zimě většinou neklesnou pod -6°C.  Ubytování je možné si zajistit v rekreačních osadách Nida a Juodkranté.

Článek byl zobrazen 14 456 krát.