Vilnius - město kostelů

Vilnius - město kostelů

Na rovině u soutoku řek Neris a Vilnia se rozkládá litevská metropole Vilnius. Je to okouzlující a uhrančivé barokní město s neopakovatelnou atmosférou. Jeho historické centrum bylo pro svou jedinečnost zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.

Historie města sahá do 20. let 14. století, kdy se litevský velkovévoda rozhodl vybudovat na vrchu Gediminas nedobytné město. Vilnius se tehdy pyšnil horním a dolním hradem, měšťanskými domy chráněnými příkopem a hradbami, které odolávaly nájezdům rytířů německého řádu. Od roku 1410 se začal Vilnius rozšiřovat směrem na jih a začalo období prosperity. Vzniklo Staré město a vystavěno bylo také mnoho gotických budov. Hrady byly také přestavěny a v dolním vznikla katedrála. V letech 1503 – 1522 došlo k přestavbě hradeb v délce 2,4 km.

V 16. století byl Vilnius již jedním z největších měst východní Evropy, žilo zde okolo 25 tisíc obyvatel. Honosil se pozdně gotickými a renesančními stavbami. Roku 1579 zde polští jezuité založili Vilenskou univerzitu a udělali z města centrum katolické protireformace. S jezuitským vlivem přišla do města také barokní architektura. Litva měla v 17. století v polsko–litevském státě poměrně podřadné postavení. Až do 19. století byl Vilnius útočištěm polské a litevské šlechty, ta však s příchodem Rusů přišla o veškerý majetek.

Foto: Katedrála      Autor: Bu

Vilnius se stal záhy centrem polského národního povstání, v jehož čele stál zde narozený básník Adam Mickiewicz. Povstání proběhla v letech 1830 -1831 a 1863 – 1864, obě neúspěšně. V druhé polovině 19. století byla do města v rámci industrializace zavedena železniční trať. Vilnius se stal důležitým židovským městem, žilo jich zde kolem 75 tisíc. Zdejší židovská komunita byla po New Yorku a Varšavě třetí největší na světě, město tak získalo titul „litevský Jeruzalém“.

Během první světové války byl Vilnius více než tři roky okupován Němci, což vedlo k častým nepokojům mezi jednotlivými národy. Jakmile boje utichly, stal se Vilnius izolovaným městem na okraji Polska, kde převažovalo polské a židovské obyvatelstvo, Litevci tvořili jen menšinu. Také druhá světová válka přinesla tříletou německou okupaci. Po příchodu Hitlera ale bylo židovské obyvatelstvo téměř zcela vyhlazeno, většina Židů zemřela ve zdejším ghettu nebo v lese Paneriai. Po šestidenní bitvě, kdy bylo město těžce poškozeno, jej získala zpět Rudá armáda.

Po skončení války začaly vznikat okolo Vilniusu nová rezidenční a průmyslová předměstí, která byla osidlována především Litevci, ruskými a běloruskými přistěhovalci. Na přelomu 80. a 90. let 20. století se stal Vilnius centrem litevského boje za nezávislost na Sovětském svazu a snažil se stát evropským městem. V roce 1991 došlo ke střetu mezi obyvateli a sovětskou armádou, která se pokusila obsadit televizní vysílací věž. Bylo zabito 12 lidí a přes 700 dalších bylo zraněno. To byl začátek konce nadvlády Rudé armády. V roce 1994 získalo zdejší Staré město statut světového dědictví UNESCO. Roku 2009 se stal Vilnius společně s rakouským městem Linec Evropským hlavním městem kultury.

Centrum Vilniusu se rozkládá na jižním břehu řeky Neris. V jeho srdci se rozprostírá Katedrální náměstí s klasicistní čistě bílou katedrálou, věží a bronzovými sochami litevských knížat. Katedrála sloužila jako sovětská obrazová galerie, v roce 1989 byla znovu vysvěcena a každý den se zde konají mše. Interiér se podařilo dochovat v původní podobě, akorát postranní kaple byly v 18. století upraveny. Krásná je zejména kaple sv. Kazimíra s barokní kopulí, stěnami obloženými mramorem a žulou, štukovými sochami a freskovými výjevy ze života velkovévody sv. Kazimíra. V roce 1655 ukryli ruští vojáci do zdí katedrály klenoty v hodnotě 11 milionů EUR, objeveny byly roku 1985, ale do roku 1998 tajeny. Dnes si je můžete prohlédnout v Muzeu užitného umění. U západního okraje katedrály se nachází 57 metrů vysoká zvonice, která je pozůstatkem původních hradeb. Na dlážděném Katedrálním náměstí se nachází Gediminasova socha a také dlaždice, na které stál v roce 1989 poslední člověk tvořící lidský řetěz z Tallinu do Vilniusu. Šlo o svérázný protest baltských států proti sovětské okupaci. Pokud dlaždici najdete a otočíte se na ní, budete mít údajně po celý život štěstí.

Jižně od náměstí jsou dlážděné uličky Starého města, které je považováno za světovou památku. Oblast se táhne v délce 1,5 km a byla vystavěna v 15. a 16. století. Úzké a klikaté uličky ukrývají malá nádvoří a staré kostely připomínající atmosféru let dávno minulých. Centrem vilniuského barového a kavárenského života je dlážděná ulička Pilies gatve, neboli Hradní ulice. Kromě těchto podniků ji lemují také četné obchody s řemeslnými a uměleckými výrobky či suvenýry. Zajímavé jsou cihlové zdi ze 17. století na některých domech na severní straně ulice.

Dominantou města je vrch Gediminas, pojmenovaný po národním hrdinovi, na němž se nachází poslední pozůstatek Gediminasova hradu - věž z červených cihel, která byla vystavěna ve 13. století. Z jejího vršku je nádherná vyhlídka na celý Vilnius. V současné době ve věži sídlí Vilniuské hradní muzeum. Dalším muzeem, které stojí za prohlídku je například Litevské národní muzeum s historickými a etnografickými sbírkami seznamujícími návštěvníky s litevským životem.

V roce 1579 byla na podnět polského krále Štěpána Báthoryho jezuity založena Vilenská univerzita, která se zanedlouho stala centrem polské vzdělanosti. Studovalo zde mnoho významných učenců, v letech 1832 – 1919 byla Rusy uzavřena. V současnosti univerzitu navštěvuje asi 14 tisíc studentů a knihovna se pyšní sbírkou pěti milionů svazků. Na jednom z dvanácti univerzitních nádvoří stojí kostel sv. Jana z roku 1387 s výjimečnou barokní fasádou a poutavým interiérem. Jeho zvonice ze 17. století se stala neodmyslitelnou součástí panoramatu města.  Nedaleko si můžete prohlédnout bývalý biskupský – dnes Prezidentský palác, který byl v 19. století přestavěn v klasicistním carském stylu.

Vilnius bývá často nazýván městem kostelů, na jeho území se jich totiž nachází hned 56. Je na nich patrná architektonická různorodost a střet náboženských kultur. Jsou zde klasické římskokatolické kostely, pravoslavné kostely i původní židovské synagogy. Nejvíce zde převažuje barokní styl, nejstarším barokním kostelem je kostel sv. Kazimíra z let 1604 – 1615. Za prohlídku však rozhodně stojí také červený cihlový kostel sv. Anny, který je klenotem litevské gotické architektury a jednou z nejkrásnějších staveb ve městě. Budovy přiléhající ke kostelu byly součástí bernardinského kláštera a hradeb Starého města. Zajímavý je také kostel sv. Michala ze 17. století, v němž se nachází muzeum se zaměřením na architekturu let 1918 – 1990, nedaleko sídlí Muzeum a galerie jantaru.

Centrem vilniuského života bylo po dlouhou dobu Radniční náměstí, kde stojí klasicistní Stará radnice z počátku 16. století, jež se stala Palácem umělců. Nejstarší a nejpůvabnější ulicí ve Vilniusu je Aušros Vartu gatve, která je lemována četnými kostely a na jejímž severním konci je situovaná Basilská brána a na jižním Jitřní brána. Jitřní brána z 16. století je jednou z původně devíti bran tvořících městské hradby. V ulici si můžete prohlédnout růžový pravoslavný kostel sv. Ducha či katolický kostel sv. Terezy.

Na Vrchu tří křížů se od 17. století majestátně tyčí Tři kříže, které sem byly umístěny na památku tří umučených a ukřižovaných mnichů. Tento kopec je výrazným orientačním bodem města. Hlavní třídou vilniuského nového města je Gedimino prospektas,která je posetá obchody, bankami, hotely, úřady a vládními budovami. Byla založena roku 1852 a během své existence jedenáctkrát změnila jméno. V roce 2002 byla rekonstruována, a jak se říká „oděna do nového kabátu“. Jedním z turisticky nejatraktivnějších míst na této ulici je Muzeum KGB, které je jakýmsi památníkem obětí ruských okupantů v minulém století. Hrůzostrašné je pak Muzeum obětí genocidy, které se však doporučuje jen otrlejším povahám.

K zajímavostem města patří jistě také klasicistní budova parlamentu nebo 326 metrů vysoká televizní věž umístěná na okraji města. V 90. letech se v ní zabarikádovali redaktoři místní televize, ruským vojákům speciálních jednotek se však podařilo do věže dostat a pozabíjet 12 lidí. Dnes zde stojí vyřezávané dřevěné kříže, které jsou památkou na tyto oběti demonstrací proti sovětskému režimu. Každoročně sem lidé chodí 13. ledna zapalovat svíčky, uvnitř se nachází také malá výstava o těch, kteří zde zemřeli. Uvnitř věže se dnes nachází otočná restaurace Mléčná dráha s panoramatickým výhledem na město.

- jap -

Předchozí článek z Litvy:
Kurská kosa

Článek byl zobrazen 9 132 krát.