Národní park Kurská Kosa - přírodní poklad Litvy

Národní park Kurská Kosa - přírodní poklad Litvy

V západní Litvě se na hranicích s Ruskem rozkládá jedinečný a velmi křehký přírodní poklad – poloostrov Kurská kosa, zvaný někdy také „Litevská Sahara“. Jde o pás písečných dun vymodelovaných větrem a časem, který je jednoznačným klenotem tohoto krátkého pobřeží.

Litevská část poloostrova Kurská kosa je 97 km dlouhá a necelé 4 km široká. Chrání vnitrozemskou vodní plochu známou jako Kurská laguna od neklidného Baltského moře. Celkem je tento písečný most dlouhý 180 km, v Rusku je nazýván Kurš¬skaja kosa a v Litvě Kuršių nerija. Jedinečný charakter krajiny vynesl Kurské kose v roce 2000 zápis do Seznamu světového přírodního dědictví UNESCO. Vysoké duny, divoké bílé pláže a borové lesy dávají kose nádech tajemna.

Většina litevské části kosy je od roku 1991 národním parkem s rozlohou 265 km2, z toho ještě 125 km2 ochraňuje život v Baltském moři a 42km2 v zálivu. První kroky k ochraně tohoto území byly podniknuty v roce 1960, kdy se Kurská kosa stala přírodní rezervací. Nyní je poloostrov vyhledávanou turistickou lokalitou a prázdninovým letoviskem, kde se nachází jedno z největších nalezišť jantaru na světě. Rozvíjející se turistický ruch je zároveň největší hrozbou pro životní prostředí.

Vznik poloostrova se datuje do doby, kdy došlo k ústupu posledních ledovců doby ledové, tj. před asi 13 tisíci lety. Písek byl přesouván za pomoci hlubinného podmořského proudění. Část písku však zůstala zadržena na vyvýšeninách na mořském dně. Před 5000 let se pak v Baltském moři začaly objevovat na hladině první písečné vrcholy. Ty byly základem písečných dun, které se neustále zvětšovaly, až se nakonec staly pevninským výběžkem, který se pomalu přesunuje na východ. Tento neustálý posun jde nejlépe rozeznat z vrcholku duny Vecekrugas u Pervalky. Tato 67 metrů vysoká vyvýšenina porostlá borovicí horskou je největším písečným přesypem národního parku.

Na kose jsou rozesety čtyři tradiční rybářské vesnice Nida, Preila, Pervalka a Juodkranté, které jsou známy spíše pod společným názvem Neringa. Na severu leží třetí největší litevské město Klaipėda, které je jakousi vstupní branou ke krásám poloostrova. Místní lidé zde již po staletí uchovávají klasické zvyky a tradice. Původními obyvateli této oblasti byli Kurové, kteří jsou jedním z vymizelých západobaltských etnik. Obyvatelé se dlouhou dobu snažili zastavit pohyb písečných přesypů, ale než zde vysázeli borovice, trávu a tymián, pohřbil jim písek asi 14 vesnic, které byly okolo. Tyto rostliny zpevnily místní písek a také zpomalily vítr, který ho přenášel.

Kdysi na tomto místě byl dokonce hustý listnatý les s duby, lípami, břízami a jilmy. Ten se však ve 13. století stal trnem v oku členům řádů německých rytířů, kteří ho kompletně vykáceli, čímž nevědomky odstartovali nezadržitelnou erozi písečného pásu, který odděluje Kurský záliv od Baltského moře. S pohybem dun blíže k Baltu existují obavy, že by písek během dvou století mohl úplně zmizet.

Díky pravidelným vichřicím, které odvanou velké množství písku do zálivu, se duny každoročně zmenšují skoro o metr. Nejvýrazněji je to poznat u Parnidžio Kopa, Velké duny u Nidy. Pásmo těchto písečných přesypů se rozkládá na jih od Nidy a v délce 7 km se táhne až k ruské hranici. Zdejší duny jsou známé tím, že dosahují až 50 metrových výšek. Například z Velké duny je krásný výhled na zelené lesy, modrý záliv v kombinaci s bílým pískem. Velká duna se svou výškou 52 metrů patří mezi nejvyšší pohyblivé duny v Evropě. V okolí městečka Juodkranté se zachovaly ještě pyramidové duny, které jsou jedinečné svým tvarem. Dříve se rozprostíraly na mnoha místech Kurské kosy. Ze 40 metrů vysokého Ovčího vrchu je nádherný pohled na kosu, záliv a Baltské moře.

V některých oblastech se přesto do dnešních dní podařilo dochovat zbytky původního lesního porostu. Některé stromy, zejména borovice a duby, mají kolem 200 let. Houštiny pralesa obývá 37 druhů savců, z nichž 10 je vzácných. Žijí zde losi, srnci, divočáci, hranostajové a jeleni. Vzdušný prostor patří více než 200 druhům ptáků, hnízdí zde také orli mořští. Rovněž je možné zde pozorovat kolem 470 druhů motýlů.

Západní pobřeží je lemováno nádhernou nepřerušovanou baltskou pláží dlouhou téměř 100 km a širokou až 50 metrů. Právě zde se nachází cenné naleziště jantaru, zkamenělé pryskyřice ze stromů, které jsou zde zasypány již mnoho let. Na některých místech této pláže rostou vzácné rostliny, jako je trpasličí len nebo vikev malá. Písečné přesypy jsou porostlé a zpevněné borovicovými a březovými lesy. Pohyblivé duny dnes dosahují až do Morskoje.

Nejvhodnější dobou k návštěvě Kurské kosy je období od května do září. V červenci se průměrné teploty pohybují kolem 17°C a v zimě většinou neklesnou pod -6°C. Ubytování je možné si zajistit v rekreačních osadách Nida a Juodkranté. Za vstup do parku Kurská kosa se platí poplatek. Pokud jedete autem, dávejte pozor na divokou zvěř, zejména na přecházející losy. Parkovat se smí jen na vyznačených místech. V parku je třeba dodržovat ještě další pravidla, jako je chození po vyznačených stezkách, zákaz trhání květin, rozdělávání ohně a stanování. V případě, že porušíte některý ze zákazů, riskujete pokutu ve výši 300 LTL.

- jap -

Další články z Litvy:
Šiauliai a Hora křížů
Přírodní park delty Nemunasu – litevské Benátky
Nida – litevská Sahara
Palanga – oblíbené letovisko Litevců
Klaipėda – návštěva v dávném Memelu

Článek byl zobrazen 37 936 krát.